Vzpomínám na nedávnou událost, která potkala kamaráda. Na začátku mne „vytěžoval“ různými dotazy a vypadalo to, že mi svěří, pro mne jednoduchou záležitost – zajistit prodej několikahektarového pole. Prodávajícím byla česká fyzická osoba a kupujícím „české“ s.r.o., ovšem s německým jednatelem a německým názorem, jak „správně“ postupovat. Jeho názor byl jasný.
Firemní právník
To udělá náš firemní právník za naše peníze – rozuměj tomu tak, že to je český právník, který má svou kancelář na „dobré adrese“ v Praze a pracuje za evropské ceny s jihoevropským tempem.
VÝHODY UZAVŘENÍ „ÚSPORNÉ“ KUPNÍ SMLOUVY
O rozvaze bych nehovořil a o siestě také ne. Já bych to nazval zneužíváním své pozice vůči cizinci, nebo vědomou liknavostí až pražsko-taxikářskou vyčůraností. Čili předražené vyúčtování, vyrábění nadbytečných úkonů a neuvěřitelné protahování a brnkání na nervy.
Troufalost
Troufám si říci, že ve smlouvě byly i uměle a vědomě vytvořené skryté překážky bránící provedení prodeje napoprvé, které se pak, když „náhle“ vyplavaly napovrch, musely odstraňovat různými dodatky smlouvy, kvůli čemuž museli všichni aktéři do Prahy ze vzdálenosti 100 km, a to několikrát. Jen za benzín / naftu projezdili účastníci víc, než by je ta smlouva stála třeba u mne. Ale byla to jejich volba. No a pikantní, ale bohužel smutné na celém případě bylo to, že jednatel oné společnosti náhle zemřel, a to v okamžiku, kdy naštěstí byla smlouva na katastrálním pracovišti – byl tedy podán návrh na vklad.
Došlo tak k pravomocnému rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Problém však nastal poté, co uplynul termín k úhradě daně z převodu nemovitostí. Ve smlouvě si účastníci ujednali, že daň uhradí prodávající dle své zákonné povinnosti, ale z peněz, které budou deponovány v advokátní úschově. Tím, že uschovatel zemřel, se automaticky tyto prostředky dostaly do finančních prostředků spadajících do dědictví a tak musel prodávající hledat nové zdroje.
Finanční úřad
A protože s tímto prostě nepočítal, tak došlo k tomu, že mu finanční úřad zablokoval jeho účty. Celý převod trval „renomovaným právníkům“ více než půl roku, což je docela dost a znám případy, kdy se to vleče i déle. Do jaké míry toto zdržoval úřední překlad listin do cizího jazyka, v tomto případě do němčiny, mi není známo. Věřím ale, že ve zmíněném případě se dobrou koordinací jednotlivých úkonů dal i tento případ vyřešit během podstatně kratší doby (1-2 měsíce) a jistě i levněji. Za to dám ruku do ohně.
