Inu, někdy se člověk v přípravě na převod vlastnického práva setká i s dějinami v praxi. Znám několik případů tzv. „rozkulačených“ rodin, jejichž otec, děd a pod, skončili v komunistických kriminálech a jejich děti, vnuci či pravnuci na ně dodnes vzpomínají (viz i film Všichni dobří rodáci). Mnohdy jse zase o nostalgii z toho, že: „Rodný dům již nestojí. Sebrali nám ho a pak ho nechali rozkrást a nakonec ho zbourali.“, to jsem slyšel mnohokrát. Ostatně i rodný dům obou mých dědů takto dopadl.
V jednom případě o něj naše rodina přišla, v druhém případě s dostal v rodině do nesprávných rukou. Jistě, jistý podíl na tom má i doba. Ta se v mnohém změnila. Po vstupu do EU dostalo naše zemědělství přes veškeré proklamace pěkně na frak. Sady leží ladem a jablka dovážíme – přitom je známo, že za Rakousko-Uherska i za 1. republiky jsme jablka z Českého Středohoří vozili po Labi do Hamburku a odtud i do Nizozemí. Dnes to je obráceně. Proč? Mnozí vlastníci zemědělských objektů tak prodali své usedlosti pražákům na rekreaci – to v tom lepším případě. Některé nemovitosti takové štěstí neměly.
Napsat komentář