Prokletí rodu?
První boty dolomite (ty zakoupení v super treckovém shopu v Katowicích) jsem začal proklínat cca půl roce jejich existence a městského občasného nošení – tj využity asi 3 měsíce. Jednak jsem se na ně dost dlouho chodil jen dívat, protože jsem nemohl přijít na metodu, jak je nosit, aby v nich moje noha nebyla jak ve starých přezkáčích, které měli na nohou aktéři filmu Sněženky a machři a nebo snad dokonce chudáčci z hororu Vlčí bouda. Pak po opakovaném filosofickém bádání, nočních polucích – probdělých podzimních nocí, jsem na to při procházce s jednou dívkou přišel. Ta dívka byla mladá a já si musel připadat taky mladě, tak jsem si ty boty zkrátka nerozvážně nezavázal a pak jsem na to přišel, že mít je zavázané jen na půl žerdi, je vlastně jediná cesta k částečnému řešení. Tímto současně přiznávám, že ten zádrhel a svízel s Dolomitama měl i své světlé okamžiky a dodnes za ně té dívce, jejíž jméno zde nemohu vyslovit, děkuji…
Stala se tedy tato romantická procházka s dívkou v borovicovém lese hlubokém písčitého podloží na českolipsku, kde rozvázané Dolomite 54 rozhodně nevadily a při jedné takhle borovičce by snad ani nevadilo, kdyby mi sní „paty ujely„…. no dnes, už vím, že je dobře, že mi paty s dívkou mladou neujely a že nějaká ta pánská ochranná pomůcka se i hodila.
No a pak se to stalo ! Následovalo naivní, mladicky doufající, nic netušící, asi 2-3 měsíční nošení Dolomitů tímto zvráceným stylem – s tkaničkami staženými na půl žerdi (jako moje kalhoty pak v tom lese s tou dívkou).
Pozor ale !!!
Pokud jste tedy spíše fotřík od rodiny a s mladými děvčaty se ve svých skoro 50 letech nezaplétáte, a raději dáte své ženě najevo, že si ceníte kvality, letité zdrženlivosti a lásky na celý život, nemůžete se v její přítomnosti na tyhle Dolomity ani podívat do výlohy ! Zkrátka děláte, že neexistují.
Ty boty prostě náhle samospádem vypadaly po tom jednom páru měsíců, jak po 10ti letém tahání těch původních Meindlů anebo snad ještě hůře. U druhého páru, tam i škoda mluvit. Podrážka odloupnutá po 14 dnech nošení – to je na zabití. Moje smůla byla ta, že jsem je kupoval v Itálii. Ale neprodávají se tyhle boty snad také u nás??
2 páry bot Dolomite po 2 letech BĚŽNÉHO (rekreační nošení u Labe při chůzi s dívkou, čemuž jsem dal pracovní název „RNLd.“ = doktor rekreačních věd) nošení, tj. střídáte dvoje a tak vlastně jedny nosíte jen rok (2 roky děleno 2 = 1 rok).
na 2 párech 6 x podraz pat
Za tu dobu ty boty na střídačku stráví v po opravnách obuvi, nejméně 2 měsíce, takže máme z 1 roku, měsíců už jen 11 a z toho počítejte, že ta vaše bude mít nejméně 2 měsíce v roce měsíčky, tak si ty boty užijete ještě méně. Tak za tuto krátkou dobu, jsem provedl na 2 párech 6 x podraz pat = 3 podrazy patníků za rok, tj. každé 4 měsíce ! To je prostě podraz na²². a již 6 x podražená pata.
Ta pata se spolehlivě ve své originální podobě ochodila po 3 měsících užívání. U 2. trecků mých Dolomite se navíc suverénně po 2 týdnech odtrhávala hned podrážka.
Podrážka dle obrázku ještě není ani na podraz ale podraz to je řádný – u té eine páren škrpálen se loupe sama od sebe guma. To samé platí u dalšího modelu i na špičce. Celkově ty po podrážky Vibram, snad Dolomite kupuje z nějaké výprodeje – nějak si to neumím vysvětli. U bot, které jsem zakoupil dříve s podrážkou Vibram, vydržela roky. Italové holt klesají na kvalitě – ale vůbec jim nebrání boty dále prodávat, vždy se najede hloupý spotřebitel, který skočí na líbivý design. Pokud zkrátka nechcete TOHLE, tak ty byste ty boty měli vyřadit z reperotáru svých nenasytných přání.
